...můžeš dostat diplomek...

...můžeš nám pomoci a kliknot pro nás..

Reprezentace:


Téma týdne

...Směs černých myšlenek...

24. ledna 2011 v 18:40 | XXL Killjoy
Sebevražda... je to to nejposlednější řešení všech sužujících problémů, které nedovolí ani na vteřinu zavřít oči. Když o této variantě člověk uvažuje, ocitá se v hluboké depresi a nevidí cestu do sluncem zalité zahrady. Z jistého důvodu těm lidem rozumím. Ocitli se v pasti a nevědí jak z toho ven. Denně se trápí a nemůžou myslet na nic jiného a stále častěji se naskytuje jedna možnost, která by všechno úplně vyřešila. Ne... nevyřešilo by se nic, jen by se dotyčný zbavil toho zničujícího pocitu. Tihle lidé nejsou žádní šílenci, ale jejich mysl se každou vteřinou ztrácí v té nejčernější temnotě jakou si možná ani nedovedeme představit. 

Když jsem byla malá (mohlo mi být tak 9 let) uvízly jsme s mámou v zácpě na Nuselském mostě a viděla jsem mladou holku, která přelézala zábradlí a zřejmě se chystala skočit dolů. Přejel mi mráz po zádech. Živě jsem si dokázala představit jak se pouští a následně její tělo bezvládně letí k zemi. Dřív než to však stačila udělat, stál u ní muž a vypadalo to, jakoby se horlivě snažil jí přemluvit, vlít jí krev do žil, dát jí důvod žít. V tu chvíli jsem byla dost zkoprnělá, protože to v jeden moment vypadalo, že mu neustoupí, ale zabránilo jí v tom houkání policejního auta, které dorazilo právě včas. Policisté jí pak dokázali odradit od černých myšlenek... viděla jsem, jak opatrně slézá zpátky na pevnou zem, ale to už jsme byli moc daleko a pak se nám tento výjev zcela ztratil z dohledu. 
Ať už jí do této situace přivedlo cokoli, potřebovala si o tom promluvit. Občas se ale stane, že tu není nikdo, komu by se dalo svěřit a dusíme naše emoce uvnitř svého nitra a ničíme sami sebe. 

Jeden čas jsem měla dost ohavné myšlenky i já sama. Vždycky když jsem čekala na vlak... pak začala blikat červená výstražná světla a blížil se vlak... ale pořád tu byly věci co mě držely nad vodou a byla jsem ještě hodně daleko od úplného dna i když jsem si připadala, že hlouběji klesnout už nemůžu. V těchto chvílích jsem myslela na lidi, kteří to měli daleko těžší... naprosto nesrovnatelné s mými pocity. Na lidi, kteří chtěli opravdu sebevraždu spáchat nebo to dokonce udělali. A na lidi, kteří jsou na dně, ale dokázali si pomoct jiným způsobem... třeba měli štěstí, co já vím? Ale pořád jsou tady a všechno tohle mi dává sílu. Vlastně jsem se nepotýkala s žádnými těžkými situacemi, ale občas jsem prostě nevěděla jak dál... občas mě nebavil svět... ale ne že bych z toho byla tak úplně venku, ale už jsem si na všechno zvykla, soužila jsem se s tím, že můj život není úplně růžový (mimo to, já růžovou barvu nesnášim! XD) a bez všech starostí by ani život nebyl životem, který je vždycky nepříznivý a tvrdý což musíme všichni jednou pochopit...

Složitá a jedinečná

23. ledna 2011 v 19:57 | XXL Killjoy
V mých očích je čeština zvláštní jazyk: v zahraničí ho nijak neuplatníme, je složitá, divně zní.... abych se přiznala, nemám jí ráda. Daleko radši bych mluvila třeba anglicky, ale už jsem se smířila s tím, že čeština je můj mateřský jazyk a denně ho používám.
Avšak jako optimista na tom vidím i klady. Ten jazyk je zároveň krásný a liší se od jiných. Je jako vegetace na Madagaskaru. Neustále se vyvíjí a obměňuje. Občas nám sice může dělat potíže... (asi všichni vědí, o čem mluvím XD) ale je úžasné kolika slovy se dá vyjádřit jedna věc, je úžasné umět ten jazyk používat...
Četla jsem, že se řadí k nejtěžším jazykům světa. Nedivila bych se tomu, ale copak se jazyky dají třídit podle složitosti? Na každém je obtížné něco jiného... ať už tedy mluvíme anglicky, česky nebo arabsky vždycky to bude krásné. 
 
 

Reklama